Stavba včelích plástů

Včela medonosná je sociální hmyz a své společenství si buduje z materiálu zvaného včelí vosk. Vosk na stavbu díla včely produkují převážně v měsících dubnu až červenci, ale jen při dostatku potravy. Včely ve voskových žlázách produkují voskové šupinky o hmotnosti 6,8 mg, takže na výrobu 1 kg čistého včelího vosku potřebuje včelstvo 1,25 milionu šupinek.

Když usadíme včelí roj do prázdného úlu, bez rámků a plástů, začne si včelstvo při dostatku potravy budovat vlastní dílo. Včely visí na sobě v řetízcích nebo hroznech, hlavami obráceny vždy nahoru. Vylučují vosk a pomocí zadních nohou a kusadel jej rozmělní, navlhčí, rozdělí na kousky a připevní v místě stavby. Včely připevňují kousky vosku na strop, až se objeví první základ stěny, tak vznikne mezistěna, která má již naznačeny začátky buněčných stěn. Čím níže dosahuje "plástové srdíčko", tím hlubší jsou buňky na horním konci. Dílo staví včely většinou šikmo směrem k vletovému otvoru. Jakmile dosáhne srdíčko délky 8 až 10 cm, začíná roj stavět stejným způsobem sousední plásty. Jednotlivé buňky plástu mají sklon 4 až 5° směrem nahoru, aby med z nezavíčkované buňky hned nevytekl a zajišťuje i určitou stabilitu plástu. K dalšímu zvýšení pevnosti plástu vedou silně ztluštělé stěny na stropě přistavěných buněk.

Konstrukcí úlu je dána stavba podélná nebo příčná. Když mohou včely budovat svoje dílo bez určení včelařem, volí většinou stavbu podélnou, tj. plásty stojí kolmo k česnové stěně, často se objeví i postavení šikmé. Mezistěna, neboli včelařem zhotovená vosková tenká plotna, usnadňuje včelám stavbu plástů, zvláště když u litých mezistěn mohou nadbytečný vosk použít jako materiál pro stavbu stěn buněk.

Na plástech včely medonosné rozeznáváme tři druhy buněk: dělničí buňky, vzdálenost rovnoběžných stěn buňky v průměru 5,37 mm, trubčí buňky v průměru 6,91 mm a veliké, žaludovité dolu visící matečníky. Dělničí a trubčí buňky jsou opakovaně používány. Dna a stěny buněk jsou zanášeny výkaly larev a ty jsou zakrývány svléknutými obaly larev (košilkami). Buňky se tím stále zmenšují a mohou být zdrojem opakovaných nákaz ve včelstvu. Včely, které se líhnou ze zmenšených buněk jsou také menší, s kratším sosákem a tím méně vitální.

Stavba plástů v úlu.

Na takzvané stavbě za studena, můžeme pozorovat určité uspořádání. Uprostřed jsou plodové plásty; po jejich obou stranách jsou plásty s medem a pylem. S rozvojem včelstva podléhají medové a pylové plásty díky rozšiřujícím se plochám plodu rozsáhlým změnám. Plodové těleso má uspořádání ve tvaru kruhu a koule. Kolem plodu je na plástu věnec buněk s pylem, za nimi potom věnec buněk s medem. Zásoby jsou podle možnosti ukládány co nejdále od česna, což usnadňuje jejich úspěšnou obranu proti zlodějům. Zatímco v době, kdy plodu přibývá, zásoby medu a pylu se stěhují do stran a nahoru, při sestupném vývoji včelstva je pochod opačný. Med a pyl obklopuje zmenšující se plodové těleso poblíž česna, kde se vytváří i zimní chomáč včel.