Opylování

Opylovací činnost včelstva je nejdůležitějším včelím produktem. Hmyzosnubné rostliny jsou na opylení hmyzem přímo závislé.

Rostliny potřebují přenést pyl (samčí pohlavní buňky) na pestík (samičí orgán). Přenášení pylu může zajistit vítr, voda či hmyz. V našich podmínkách je asi 20 % rostlinných druhů větrosnubných, zbývajících 80 % opylovává hmyz (jsou hmyzosnubné).

Včely sbírají pyl na rostlinách, za letu jej rouskují a pokračují ve sběru na další rostlině téhož druhu. Díky nadprodukci pylu rostlinami je ho dost nejen k opylování samotnému, ale i pro včelu, která jej přináší do úlu ve formě rousek.

V přírodě existuje mnoho opylovačů, včela medonosná je však specifická: při snůšce je jednomu zdroji pylu (i medu) věrná tak dlouho, dokud jej produkuje, lze ji chovat a tudíž i využívat pro cílené opylování, lze ji relativně snadno převážet z místa na místo.

Včela medonosná využívá pyl jako zdroj bílkovin. Při sběru tak opyluje rostlinu Pro vytvoření jednoho páru rousek včela musí obletět asi 80 květů. Včelstvo ročně spotřebuje více než 30 kg pylu jen pro odchov larev. Včely z jednoho úlu tedy opylují přibližně 250 milionů květů.

Hodnota včelí práce vykonané opylováním se těžko vyčísluje. Běžně se uvádí, že je zhruba 10x vyšší než je hodnota vyprodukovaného medu. V některých zemích je opylování hlavním zdrojem příjmu včelařů. Například v Kalifornii díky neustále rostoucí výměře mandloňových sadů platí farmáři až 150 $ za jedno přisunuté včelstvo. Podobně funguje opylovací služba i v jiných zemích - Francie, Austrálie, Nový Zéland. Čeští zemědělci ve většině případů za přísun včelstev neplatí, opylování berou jako samozřejmost.