Včelařské učiliště v Nasavrkách - obor včelař
Včelařské učiliště v Nasavrkách na Chrudimsku nabízí tříleté vzdělávání v oboru včelařství. Tato škola slavila minulý rok sedmdesáté výročí od svého založení a mezi studenty a absolventy je známá pod zkratkou NASA. Zájem o tříleté dálkové studium na této škole projevují nejen ti, kteří mají ukončenou základní školu nebo vyučení v jiném oboru, ale také absolventi středních škol s maturitou a vysokých škol různých oborů.
V současnosti studuje na učilišti celkem 220 žáků, kteří jsou rozděleni do osmi tříd. Z nich je 45,5% žen, přičemž v prvním ročníku je tento podíl ještě vyšší a dosahuje 58,9%. To svědčí o rostoucím zájmu žen o obor včelařství. Průměrný věk studentů je 45,5 roku, přičemž loni se věkové rozpětí pohybovalo od 21 do 79 let. Z celkového počtu studentů tříletého studia tvoří vysokoškoláci 48%, ale loni jich bylo přijato do prvního ročníku dokonce 53%. Pro letošní rok učiliště plánuje otevřít učebny pro nově přijaté uchazeče, pokud doručí svou přihlášku nejpozději do 1. března a uspějí v přijímacím řízení.
Hodnocení přínosu tříletého studia v NASA provedené mezi absolventy praví anketa, která byla dokončena minulý měsíc. Tato anketa poskytuje určitý obraz o úrovni včelařského vzdělávání a jeho využití v zájmovém nebo profesním chovu včelstev.
Odkud jste a jak jste se dostal/ake včelaření ?
Jaké včelařské zkušenosti jste měl/apřed zahájením studia?
Které předměty Vás nejvíce zajímaly, co bylo nejnáročnější, co jste
postrádal/a a jaké téma jste zvolil/a pro závěrečnou práci?
Získal/a jste mimo znalostí mezi spolužáky, případně vyučujícími nové
přátele, udržujete s nimi kontakt?
Preferujete chov včelstev na medný výnos, chovatelskou činnost či obojí?
Chcete být učitelem včelařství, pokud ano, v jakém oboru?
Uvažujete o dalším včelařském vzdělávání např. na některé z vysokých škol
s výukou včelařství?
Prolíná se včelařina do vašeho povolání?
Mgr. Kateřina Valešová
Ústí nad Labem
Moji prarodiče se po II. světové válce přestěhovali
do Ústí nad Labem a zůstali tady. V naší rodině vždy byli šikovní
řemeslníci a statkáři, a právě proto byli oba dědečkové včelaři. Pro mě
bylo být s včelami spojeno s mým dětstvím. Jako malá jsem chodila za
dědou a později za maminkou s bratrem do medárny a přála si, abych mohla
vidět do úlů. Připadalo mi divné, že někteří lidé do čaje dávají cukr,
když tam patří med. A když vás tento svět včelaření zaujme a začnete se
o něj starat, nedokážete tuto nabídku odmítnout.
Základní povědomí o chování včel jsem získala díky rodině. Ale až
studiem v Nasavrkách jsem pochopila hlubší souvislosti a otevřela si
nové obzory. Nikdy mě nenapadlo například studovat ramkovou míru,
protože děda měl určitě tu nejlepší 39×24, nebo že existují jiné systémy
včelařských úlovů než Čechoslovák či Moravský univerzál, a co teprve
chov matek. A tak bych mohla pokračovat ještě dlouho. Nicméně lásku a
respekt ke včelám, bez kterých se nelze včelařit, jsem získala už dávno
před tím, než jsem začala studovat. Za to vděčím dědovi.
Měli jsme velké štěstí na skvělé učitele. Dokonce se mi zdála
fascinující kvantová fyzika. V našem ročníku jsme měli výjimečné lidi.
Například paní Ing. Novotná nás učila, jak poznat včelařsky významné
rostliny, pan Prof. Jaroslav Hrabák nás seznamoval s různými včelími
produkty a jak je využít (nejlepší je jíst je nebo pít), a Ing. Petr
Ženčica nám ukazoval, jak přehazovat úlové nástavky. Nesmazatelným
zážitkem byly i praktické hodiny s panem ředitelem Josefem Lojdou, který
mnohokrát trpěl nad naším přenášením teoretických znalostí do praxe.
Bylo náročné najít čas mezi víkendy pro zpracování písemných prací nebo
přípravu na testy, ale s dobrou spoluprací s našimi spolužáky jsme to
vždy zvládli.
Byli jsme a stále jsme výborný tým lidí, který spojilo včelařské studium
v Nasavrkách. Voláme si, píšeme si, jsme stále v kontaktu a jednou za
rok se sejdeme na pár dní. Ze spolužáků jsme se stali přáteli, kteří
sdílí nejen starosti a radosti spojené s včelařením. A to je velmi
cenné.
Nikdy jsem o tom takto nepřemýšlela. Snažím se, aby se včelkám dařilo
dobře, a když dostanu nějaký med navíc, je to sladká odměna.
Od roku 2019 jsem učitelkou včelařství v oboru Chov matek a Včelí
produkty.
V této chvíli neuvažuji o dalším studiu včelařství na vysoké škole.
Nicméně pravidelně se účastním odborných seminářů jako učitel
včelařství. Vždy se tam dozvím něco nového a zajímavého. Je to velmi
přínosné, protože, i když se to někomu nemusí zdát, včelařství se vyvíjí
a mění jako každý jiný obor.
Od roku 2003 pracuji ve Ústecké komunitní nadaci, v posledních letech
jako ředitelka. To znamená, že se setkávám s řediteli významných firem v
regionu, zástupci místní samosprávy, ale také s diplomatickými zástupci
a významnými osobnostmi. A jak začít neformální rozhovor třeba s paní
Drábovou, když nemám znalosti v jaderné energetice. Tak mluvím o
včelách. Většinou to funguje dobře.
Richard Těhník
předseda ZO Újezd n. L., jednatel MO Praha a zástupce v RV ČSV za Prahu
Mého dědy jsem vyrůstal v rodině s včelařstvím. Udržoval 8
včelstev ve včelíně u hájovny v kraji jihočeských rybníků. Měl
jsem možnost sledovat život v úlu skrze poslední zasklený rám.
Vytáčení medu jsem se učil s ručním medometem na tři rámky, kdy
jsem se nadšeně snažil rychle točit klikou. Musím přiznat, že
dospělí kolem mě ne vždy sdíleli mou radost. Po dědově smrti
jsme přestali včelařit v rodině. Já jsem dospíval a neměl jsem
dostatečné znalosti v chovu včel. A tak jsem odložil včelařství
na neurčito. V roce 2010 jsem se však setkal s přítelem a
kolegou z práce, který živě líčil své začátky včelaření a touhu
jít studovat na SOUV v Nasavrkách. Viděl jsem to jako vhodnou
příležitost a rozhodl se s ním studovat.
Jak jsem již naznačil, moje zkušenosti v této oblasti byly
minimální. Když jsem začal studovat, byl jsem spíše zaměřený na
společenské aspekty a touhu poznávat nové věci a lidi. Sám chov
včel mi nebyl prioritou. Předpokládal jsem, že si nejdříve vše
pořádně nastuduji a potom se rozhodnu, jak začít se chovem.
Škola mě však rychle přesvědčila o opaku: všichni spolužáci
včelařili a já byl jediný ve třídě, kdo na otázku "kolik máš
včelstev?" odpověděl "žádné". Byl jsem považován za exota.
Spolužáci mi každý večer připomínali, že studovat včely bez
vlastních včel není ideální. Na jaře prvního ročníku jsem si
tedy pořídil čtyři včelstva v systému Eurodadant, přičemž mi
pomohl jeden pátek večer ve včelařském spolku Ing. Pavel Cimala.
Pro svou závěrečnou práci jsem si zvolil téma včelaření v
Eurodadantu s odkazem na metodiku Ing. Vladimíra Řeháčka. Nelze
říct, že by byl nějaký předmět extrémně náročný. Samozřejmě,
vyžadoval samostudium, ale při odpovědném přístupu žádný z
předmětů nebyl příliš obtížný. S potěšením vzpomínám na předmět
Anatomie včel s Mgr. Marianem Solčanským a Včelí pastvu s Ing.
Miroslavou Novotnou. Obě předměty se zaměřovaly na praktické
včelařství a jsem přesvědčen, že by se takový přístup měl
uplatňovat i u ostatních předmětů.
Získání nových kontaktů je pro mě jedním z největších přínosů
studia v NASA. Samozřejmě, že znalosti, které si studiem
odnesete, jsou velmi cenné. Ale kontakty jsou opravdu
neocenitelné. I když nemám častý kontakt s učiteli, je pro mě
důležité vědět, že se na ně mohu obrátit, pokud to budu
potřebovat. Některé učitele potkávám i při jiných
příležitostech, buď na škole nebo mimo ni. Tyto setkání jsou
vždy inspirativní. S mými spolužáky jsem v kontaktu od skončení
studia v roce 2014. S některými z nich si pravidelně volám,
abychom diskutovali o včelařských událostech i jiných životních
událostech, které přicházejí. Scházíme se minimálně jednou
ročně, v listopadu, kdy už nemáme včelařské povinnosti, abychom
zhodnotili sezónu. Navzájem se navštěvujeme i během roku. Dlouhá
známost nám také přinesla nová témata diskuzí. Už neřešíme jen
včely a jejich chov, ale i mnoho jiných věcí. Na společných
setkáních a návštěvách se často bavíme s našimi partnery a
rodinami, jejichž podpora je pro nás velmi důležitá. Tyto
okamžiky jsou vždy plné radosti, veselí a přátelské atmosféry.
Pokud jde o mé včelaření, zabývám se produkcí medu i oddělků pro
vlastní použití. Nemám žádné přednostní zaměření.
Dříve jsem zmínil, že díky kombinaci učiliště a spolužáků jsem
začal včelařit. To byl pro mě velký vliv. Není pro mě možné
přesně určit, jak by probíhalo mé včelaření bez učiliště, ale
věřím, že díky NASA a podpoře spolužáků jsem se dostal na
správnou cestu. Samozřejmě, pokud bych začínal znovu, možná bych
se k některým praktickým aspektům postavil jinak. Ale myslím si,
že to platí pro všechny.
Mým cílem je stát se instruktorem včelařství v probíhajícím
kurzu v Nasavrkách. Rád bych se zaměřil na racionalizaci a
zootechniku.
Nikdy jsem nepřemýšlel o profesionálním včelaření. Mám své
občanské povolání, a zatím ho pro včelaření nechci opustit.
Představuji si, že bych mohl kombinovat včelaření s jiným
zdrojem příjmů. Ale v současné době koncentrace pouze na
včelařství není pro mě rozhodně správnou cestou.
Pracuji v zcela odlišném oboru jako projektový manažer pro
Správu železnic. Jediná spojitost mé práce s včelami spočívá v
občasné dodávce včelích produktů (zejména medu) do pracoviště.
Mé kolegy potěším oslazením jejich života a také čaje a kávy.
MVDr. Lucie Pecková
odborný pedagog na střední veterinární škole v Kroměříži
Bydlím v okrese Kroměříž ve Zlínském kraji. Uvažovala jsem
o včelaření po několik let. Můj děda byl včelař, a když zemřel,
nikdo z rodiny nechtěl převzít jeho včelstvo. V té době jsem
začala přemýšlet o tom, že bych se mohla do včelaření pustit.
Nicméně jsem právě nastoupila na vysokou školu, takže včelařství
zůstalo jen jako úvaha. Skutečný impuls a správný čas přišel v
roce 2009 a od té doby aktivně včelařím.
Do školy v Nasavrkách jsem nastoupila po čtyřech letech
včelaření. Před tím jsem také absolvovala kurz včelaření A–Z,
který mě utvrdil v důležitosti teorie pro správnou praxi.
Nejvíce jsem se těšila na odborné předměty jako Biologie včely
medonosné, Včelařství, Chov matek, Včelí pastva a samozřejmě
Praxe. Bylo mnoho zajímavých předmětů, ale významným faktorem
byla také prezentace těchto předmětů. Vyučujícími jsem velmi
obdivovala, protože bylo patrné, že svou práci dělají s vášní a
láskou. To nám studentům usnadňovalo přijímaní informací.
Nejnáročnější částí studia bylo najít čas na přípravu domácích
projektů, které však byly obohacující a přinesly nový pohled na
včelařství. Nevzpomínám si na nic, co by mi na studiu chybělo.
Prošla jsem vším, co jsem očekávala, naučila jsem se mnoho
nových věcí, získala spoustu přátel na celý život a užila si
skvělou atmosféru školy. Na závěrečnou práci jsem si vybrala
vytvoření deskové hry s včelařskou tématikou, kterou lze hrát s
malými i velkými.
Během tří let studia jsem získala mnoho skvělých kamarádů a
přátel. Mezi spolužáky i mezi vyučujícími. Byli jsme a stále
jsme skvělou partou. Jsem za ně velmi vděčná. Pravidelně si
voláme, píšeme si e-maily a každý rok se setkáváme buď v
Nasavrkách nebo na "včelařských sympoziích" u jednoho z nás. To
je vždy velmi příjemné setkání plné vzpomínek, sdílení nových
zkušeností a informací. Vrací nás to zpět do dob studia a jsou
to nezapomenutelné okamžiky.
Pokud jde o preferenci chovu, mám zájem o obojí. Nejvíce
mi jde o radost a uspokojení z práce s včelami.
V roce 2019 jsem se stala učitelkou včelařství v oboru Nemoci,
škůdci a zdraví včel. Myslím si, že je důležité, aby včelaři
neustále pokračovali ve vzdělávání. Často se setkávám s postojem
"Už to tak funguje 30 let, proč to měnit?" Ale musíme si
uvědomit, že se svět kolem nás neustále vyvíjí a mění, a to
platí i pro včelařství. A tady je známá pravda: 5 včelařů, 6
názorů.
Zatím neuvažuji o dalším formálním vzdělávání. Raději se
zaměřuji na samostudium odborných článků.
Včelařství proniká do každého koutu mého života. Pracuji jako
pedagog na střední veterinární škole v Kroměříži, kde vedu také
včelařský kroužek. Myslím si, že je důležité ukázat mladé
generaci, o co přesně včelařství jde. A snad v některém
studentovi zápal pro tuto krásnou práci připálit první jiskru,
která mu zůstane po celý život.
Z časopisu včelařství: anketu připravil: Zdeněk Kulhánek
