Proč se stát včelařem a jak včely správně pochopit
Nejprve mi dovolte dvě malé úvahy začátečníků. Slyšel jsem je
na kurzu pro včelaře, které každoročně pořádám ve Vědeckotechnickém parku v
Roztokách u Prahy. Říkejme jim třeba Mirek a Eva. Na začátku kurzu se vždy
každého účastníka ptám, proč chce včelařit. Mirek, budoucí včelař, odpověděl
následovně: „Víš, já o včelách nevím zhola nic, ale věřím, že se na nich naučím
vydělávat peníze, že budu čerpat všechny ty zemědělské a vzdělávací dotace. Můj
plán je vybudovat enviromentální ekocentrum zaměřené na včelařství a ještě
nějaké to muzeum medových pralinek, protože v Česku žádné není, a já bych to
chtěl ukázat lidem. Zkušenosti mám jen částečné, mám 4 úly a v nich 2 včelstva,
co přežila, a takto to vedu už čtyři roky. Určitě se chci naučit vyrobit hodně
medu a vyrábět medovinu. A prodat ze včel vše, co se dá, abych nemusel v práci
dřít jak mezek. A taky budu dělat vzdělávání veřejnosti a brát za to prachy.
Příroda je přece dobrá dojná kráva, ne? zakončil s úsměvem.
To Eva byla skromnější: „Chtěla bych včely hlavně poznat a mít něco málo medu
pro vlastní rodinu. Když se mi bude dařit, tak celkem bych pečovala jen o tolik
včelstev, abych zvládla partnera, dvě děti a domácnost. To víš, u domu máme
krásnou zahradu, ale na stromech nevidím žádnou včelku, která by všechny ty
květy opylovala.“
Ty dvě odpovědi jsou důkazem, že při zájmu o včelaření se mnohdy setkávám s
různými vizemi a přáními, proč si pořídit včely. Doporučil bych proto se o věc
zcela zajímat, než dojdete k rozhodnutí, že včely
vás budou naplňovat a budete se z nich těšit. Začít včelařit bez lásky ke včelám
a jen za účelem zisku mnohdy vede ke zklamání.
Nejraději mám, když se do včelaření ponoří člověk, který navazuje na rodinnou
tradici. Syn nebo dcera svého otce nebo vnuci dědečka, který včelařil, a chtějí
se zdokonalit, naučit se moderním a racionálním metodám vedení včelstev. Být
vzdělán v oboru včelařství je investice na celý život, protože každý rok je jiný
a každá věc, kterou uděláte v jednom roce, ve druhém již nemusí platit. Změny v
přírodě v posledních letech, jako je extrémní sucho a teplo, to jenom potvrzují.
Mírné zimní období zase nahrává různým nemocem včel, a připravit včely na dobu
strádání je poměrně těžké. Vyžaduje to neustálé sledování zdravotního stavu
včel, ale taky okolí, v prvé řadě zemědělské krajiny, kde mohou být neuváženě
použity postřiky, které včelám škodí. K nemocem včel je třeba přistupovat hlavně
preventivné, a když již toto umíme, je potřeba vědět, jak včelám pomoci, i když
přes naši péči onemocní. Vést včely během včelařského roku tak, aby byly
spokojené a svůj život prožily s výsledkem, který nás bude těšit, by mělo být
vrcholem snahy každého včelaře.
Nejde vždy pouze o med a další významné včelí produkty, ale o obyčejnou lidskou
radost a pokoru k dokonalému včelímu společenství. Že na včelách můžete vidět
jejich neutuchající puls tvorby svého díla, stavby plástů, přinášení sladiny,
kterou později zpracují na výtečný med. Nebo propolis, který využiji jako
dezinfekci své. ho úlového prostředí, a člověk pak třeba na propolisovou
tinkturu. „Bochníky“ pylu jimž se říká roušky, které přinášejí do buněk. Vodu,
kterou včelstvo shání okolo úlu a donáší, když má žízeň.
Že můžete vidět česno plné včel strážkyň ? a létavek, ale i mladých včel, které
se teprve učí vše poznávat. Slyšet ten bzukot a šrumec, který před úlem panuje.
Otevřený úl “ vás uchvátí svojí vůní a systémem určité zákonitosti a
všudypřítomné harmonie.
Že máte možnost ochutnat přímo z plástu čerstvý med a vidět, že hemžení včel
dělnic je obří dílo. Sám mám moc rád, když vidím matku (dříve sejí říkávalo
„královna“), jak se pohybuje mezi svitou doprovodných včel a v sezóně neúnavně
klade vajíčka rychlostí jedno za 27 vteřin, tedy přibližně až 3 200 vajíček za
24 hodin.
Je potřeba vědět, do jaké vzdálenosti včely létají a dělají to nejcennější...
opylování.
Na to myslete, prosím, s největší důležitostí, protože bez toho bychom tady
nebyli ani my lidé. 80-96 % hmyzosnubných rostlin opylují včely, veškerý ostatní
hmyz, jako jsou včely samotářky, čmeláci a další pouze ten zbytek.
Možnost mít domácí včelí produkty a vědět, jak vznikají. Začínajícím včelařům
říkám, že existuje šest základních produktů včel, ale že jich je mnohem víc.
Jistě známe med, vosk, propolis... méně již mateří kašičku, či pyl a téměř vůbec
včelí jed. Za nadprodukt lze označit opylovací činnost včel, ale jistě neméně
zajímavá je i samotná radost z chovu včel. Jak si jinak vysvětlit, že každý, kdo
začal se včelařit, má včely „doživotně“? S oblibou říkám: „Jakmile začnete
včelařit, usadí se vám včelky vedle srdeční chlopničky a už vám je nikdo nikdy
nevezme, protože tuhle diagnózu budete mít napořád.“ Může vám to potvrdit každý,
kdo začal.
Dovolil bych si zde připomenout i několik včelařských osobností, které jsem znal
osobně, ale bohužel již odešli do včelařského nebe. Vladimír Řeháček, můj
výtečný učitel včelařství v SOUV Nasavrky a propagátor úlu Eurodadant. Nebo
velmi vzdělaný Karel Sejk. Jako první v České republice měl otočný úl z
Maďarska, a já jej následoval o čtyři roky později. Další je Václav Smělý a jeho
polystyrénový úl.
Již před více než 40 lety věděl, jak včelstvo potřebuje teplo. A nesmím
zapomenout na Vladimíra Veselého, který má dokonce i po sobě pojmenovanou hvězdu
na nebi. To byl vědec-srdcař a jako jeden z prvních u nás uměl zacházet s
inseminačnim přístrojem. A mnoho jiných včelařů, od nichž jsem čerpal a dodnes
čerpám, i když už nejsou mezi námi. Poznat je osobně byla skvělá Škola a moc jim
tam nahoru děkuji, že mi ukazovali cestu a jakým směrem mnohdy jít s logikou k
věci,
Minule jsem napsal o deseti včelařích, kteří mají dvanáct názorů, myslel jsem to
obrazně, ne špatně, Včelařina je právě krásná díky své rozmanitosti. Budete-li
hledat odpovědi na svoje otázky, jak a proč včelařit, doporučuji vždy jen
jednoho učitele, jednoho mentora, než věci okolo včel pochopíte. Já vám mohu
ukázat svoje zkušenosti, ale jistě nemusí vyhovovat vše a všem. Avšak věřte, že
u mě mají logiku, a proto se jich již mnoho let pevně držím. Je to směs všech
možných názorů s přihlédnutím na potřeby samotných včel. Mí učitelé mi pomohli
věci lépe chápat. Jenže na druhou stranu se říká, že včelař umírá hloupý,
protože nikdy neví vše. Tomu totiž vládne samotná a moudrá příroda.
Tak tedy opravdu chcete včelařit?
Pro začátek je dobré se chránit před včelím bodnutím. Nejvíce si chraňte obličej
vhodným včelařským kloboukem. Dostat žihadlo přímo do oka představuje nebezpečí
ztráty zraku. Viděl jsem před dvěma roky, jak mladý včelař dostal žihadlo přímo
do oční bulvy. Naštěstí lékaři dokázali žihadlo vytáhnout a oko zachránit. Konec
žihadla má tzv. zpětné háčky a hrot jako takový je z chitinu, který se snadno
ulomí a v ráně pak následně většinou způsobí zánět. Další velmi zranitelné místo
jsou ústa. Pokud vám do nich vlétne včela, tak žihadlo může v krku způsobit
následný otok a udušení. V podobných případech je nutné vyhledat lékařskou
pomoc. Jistě znáte číslo rychlé záchranné pomoci -155, nebo IZS - to je 112. Na
obou číslech vám, jak poradí, tak pošlou pomoc.
Počet žihadel ohrožující život je individuální a během vašeho života se jistě
bude měnit tak, že dalšími a dalšími návštěvami
včel si tělo na včelí Jed zvykne. Určitě Je dobré nemít alergii na včelí jed,
zúžil jsem několik případů, kdy byl včelař odvezen do nemocnice a dostával léky
k udržení vitálních funkcí. Ale existují i alergie na další produkty, zejména
styk s propolisem může vyvolat silné kožní reakce až po nevolnost. U včelího
bodnutí velmi záleží, kam žihadlo dostanete a jak jste se zachovali při jeho
odstranění. Včela si při bodnutí utrhne část zadečku, kterému se říká žihadlový
aparát. Po tomto aktu včela přibližně za dvě hodiny uhyne. Svaly v aparátu
žihadla, které vám včelka nechala v kůži, také zhruba dvě hodiny pracují a
žihadlo se pomocí vibrací zavrtává stále hlouběji a aplikuje jed. Je tedy
nezbytné, aby k jeho odstranění došlo co nejdříve po bodnutí, kdy se do rány
doslova pumpuje včelí jed, zvaný apitoxin. Žihadlo odstraňujte stranou od
včelstva, abyste svými pohyby nedráždili další včely k útoku. Stačí, když jej
odstraníte pomocí nehtu a seškrábnete. Nikdy nepoužívejte ukazováček a palec
(styl á la pinzeta), to byste do rány vymáčkli více jedu a následky budou o to
intenzivnější.
Chápeme včely?
Již mnohokrát jsem na včelařských dis-kuzních fórech na internetu viděl, jak se
dokážou kolegové dohadovat nad chováním včel. Ten či onen oponent přece nejlépe
ví, jak včelaří a co včely dělají! Bohužel diskuze někdy přešly až do vulgarit a
vzájemného osočování a logicky skončily administrativním zásahem - smazáním
jednotlivých příspěvků.
Na to, abychom správně pochopili včely, potřebujeme vzdělání. S čistým svědomím
vám mohu sdělit, že nejlepší škola je praxe a nejlepší vědomosti mají knihy.
Ano, opravdové knihy, se kterými si dal autor práci a vše napsal podle svého
vědomí a praktických zkušeností. Možná v nich nenajdete odpověď na vše, ale
knížka vás nutí se nad vším v klidu zamyslet a pochopit. Mezi autory, které
doporučuji začínajícím včelařům, jsou jména, jako je výše zmiňovaný Vladimír
Veselý v knize Vče-
lařství nebo německý autor Gerhard Lie-big. V tenké knížečce s názvem Včelaříme
jednoduše najdete téměř vše. A pak je tu doslova bible včelaře určená k
pochopení biologie včelstva a jeho poslání od Jurgena Tauze s titulem
Fenomenální včely. Mezi skvělé odborné časopisy patří svazový měsíčník
Včelařství, který právě čtete. Co bych ještě s určitostí doporučil jsou
přednášky včelařských odborníků a učitelů.
A poslední rada - seznamte se s nějakým včelařem z blízkého okolí, který vám
jistě rád pomůže řešit okamžitou situaci, s níž si nebudete vědět rady. Taková
známost rozhodně není k zahození a mnohdy z ní vznikají i přátelské vztahy na
celý život.
Příště se seznámíme se zásadami výběru stanoviště včel.
S pozdravem Včelám dík!
Z časopisu včelařství Augustin Uváčik, učitel včelařství.