Péče o skladované souše a voskové dílo - VČELAŘSKÁ PRAXE
Škody, které na voskovém díle způsobuje hmyz, jsou příčinou
velkých materiálních a finančních ztrát na včelnicích. Jak vyzrát na tyto
škůdce, tím se včelaři zabývají prakticky každý rok. Mezi hmyz, který považujeme
za škůdce voskového díla, patří zavíječi a moli. Přesně se jedná o druhy velký
zavíječ voskový (iGalleria mellonella L.), malý zavíječ voskový (Achroia
grisellá), pylový zavíječ (Vitula edmansae) a středozemní moučný mol (Esphestia
kuehniella). První dva druhy zavíječe znají včelaři pod lidovým názvem
„motýlice". Galleria mellonella ničí především skladované plásty, malého
zavíječe najdeme i v úlech obsazených včelami nebo v koláčích vytaveného vosku,
kterého si larvy velkého zavíječe voskového vůbec nevšimnou.
Jenom
náhodně můžeme zavíječe najít v úlu. Může to být tehdy, pokud včely dlouhodobě
neobsadí celý úlový prostor. Tento motýl se snadno dostane i do dobře uzavřeného
skladu souší. Samička za několik hodin dokáže naklást až několik tisíc vajíček.
Z těchto vajíček se asi za týden líhnou larvičky a ty se za tři až čtyři týdny
dostanou do stádia kukly, a to začíná pohroma ve skladu včelího díla. Včelí
dílo, souše po vytočeni posledního medu, bychom před uložením měli nechat tzv.
„vylízat" včelám v úlech, protože i ten nejlepší medomet nedokáže ze souší úplně
vytočit veškerý med. To lze ale provést pouze u menšího počtu včelstev. Není-li snůška, přibližně za 24 hodin jsou vložené souše téměř suché. Ty podle možností
ukládáme vzdušně, ale nikdy ne těsně na sebe.
Jak se bránit zavíječi?
Jednou z možností obrany je nechat plásty volně v průvanu, jelikož zavíječ ho
nemá rád. Plásty lze též umístit do věže nástavků a využít tak komínového efektu
na průvan. Účinnou obranou proti zavíječům jsou utěsněné komory nebo skříně,
které zabrání vniknutí samiček zavíječe voskového a nakladení vajíček do plástů.
Ale který prostor je tak dokonale utěsněný, aby do něj nevnikl mol? K likvidaci
zavíječe se
nejvíce používají sirné knoty. Sklad souší by se měl pravidelně každých deset
dnů vysířit. Musíme dávat pozor, aby při vysiřování souší nedošlo k požáru!
Ošetřovat souše musíme až do té doby, dokud teplota trvale neklesne pod + 10 °C.
Takto nízká teplota po celou dobu skladování je nejspolehlivější ochranou
plástů. Zavíječ není v chladu aktivní. Chlazený sklad nepředstavuje příliš
velkou investici a včelařům se určitě vyplatí. Jako nevhodné místo pro
uskladnění souší na zimu jsou sklepní prostory ve vytápěných domech. Ošetřovat
budeme pouze souše, které
budeme používat další rok. V případě souší starších tři a více let není
rozhodujícím kritériem stáří, ale jejich barva, která koresponduje s počtem
generací vychovaných včel. Ideální je tzv. „žemlová", čím více generací, tím
jsou souše tmavší. Je vhodné dodat, že maximální obměna včelího díla je nejlepší
prevencí k zamezení řady nemocí včel.
Biologie velkého zavíječe voskového
Ze všech molů způsobuje největší škody velký zavíječ voskový. Z tohoto důvodu studujeme podrobně pouze biologii velkého zavíječe. Metody nasazené v boji proti Galleria mellonella jsou obecně efektivní i proti dalším zavíječům a škůdcům včelích produktů.
Geografické rozšíření koresponduje přiměřeně s rozšířením včely. Je limitováno
neschopností škůdce snášet delší období chladu. To vysvětluje, proč problémy se
zavíječem jsou ve vyšších, tedy chladnějších polohách malé nebo žádné.
Dospělí zavíječi nezpůsobují škodu, protože jejich kusadla jsou atrofovaná.
Během dospělého života se nekrmí. Krmí se jen larvy, které tak ničí plásty.
Avšak dospělí motýli a larvy mohou přenášet patogeny vážných nemocí (například
mor včelího plodu). Ve včelstvech s morem obsahují výkaly zavíječe vysoké
množství spór moru.
Vývoj Galleria mellonella prochází 3 vývojovými fázemi - vajíčko, larva a kukla.
Tato sekvence může být přerušena pouze nízkou teplotou a nedostatkem potravy.
Cyklus tedy trvá mezi 6 týdny a 6 měsíci v závislosti na teplotě a potravě.
Přezimovat může v kterékoli fázi, tedy jako vajíčko, larva nebo kukla.
Samička klade vajíčka kladélkem do otvorů a štěrbin. To je dostává z dosahu včel
před zničením.
Mladá larva okamžitě hledá plást, aby se krmila a stavěla hedvábné tunely.
Rychlost jejího růstu je přímo závislá na teplotě a dodávce potravy. Za
ideálních podmínek zvýší larva svoji váhu v průběhu prvních 10 dní téměř
dvojnásobně za jeden den. Metabolické teplo, které se vytváří rychlým růstem, může zvýšit teplotu v předeném hedvábném hnízdě
nad teplotu okolí. Larva se živí hlavně nečistotami ve vosku, jako jsou kokony
včelích larev a také pylem. Ale žere také vosk. Larvy, které jsou vychovány
výhradně na čistém vosku (mezistěny, panenské dílo), nedokončí svůj vývoj.
Staré, tmavé plásty obsahují mnoho larválních kokonů a jsou nejvíc ohroženy. Na
konci larválního stádia se zamotá velmi odolným hedvábným kokonem na pevné
podložce, jako jsou dřevěné rámky, stěny úlu nebo bedny s plásty. Larva často
omotá svůj kokon v díře, kterou vyvrtá do dřeva.
V kokonu se larva mění v kuklu a potom v dospělého motýla. Tato proměna trvá od
jednoho do 9 týdnů.
Dospělý hmyz (imago)
Velikost a barva imaga se značně mění, v závislosti na složení stravy v
larválním
stádiu a na délce různých vývojových stádií. Samičky jsou větší než samečkové.
Oplodněné samičky začínají klást vajíčka mezi 4 a 10 dnem po vylíhnutí z kokonu.
Za soumraku se pokouší
dostat do úlu a naklást vajíčka. Jestliže je včelstvo dost silné k zahnání
motýla, naklade vajíčka v trhlinách dřeva.