Likvidace starého díla a získání vosku
Já osobně chovám včely rekreačně, v sezóně mám 5 až 6 včelstev. Likvidaci starého díla a získání vosku jsem vždy řešil pomocí slunečního tavidla. Výhodu vidím v nízkých pořizovacích nákladech, ty provozní jsou nulové. Při dodržení několika zásad je kvalita získaného vosku vynikající. Jedinou nevýhodou, (která je citovaná také v literatuře) je menší výtěžnost vosku v porovnání s vařákem.
Otázkou je konstrukce slunečního tavidla. Diskuze na toto
téma může být stejně bouřlivá, jako v problematice konstrukce nástavkových úlů a
rámkové míry. Princip slunečního tavidla je velmi jednoduchý. Jedná se o
uzavřený prostor, v podstatě nízkou bednu, která je opatřena víkem
propouštějícím sluneční svit. V tomto prostoru je plochá nádoba, do které se
dají staré souše a zbytky včelího díla. Zhruba od dubna do září je slunce
schopné v tomto prostoru vytvořit tak vysokou teplotu, že dojde k roztavení
vosku a tím k oddělení pevných částí (hlavně košilek). Potom stačí vosk opatrné
slít a pevné části po vychladnutí vyhodit.
Jaké vlastnosti tavidla jsou zásadní? Půdorys slunečního tavidla musí být úměrný
rámkové míře a počtu souší, které se budou do tavidla dávat. Plochá nádoba (lze
si ji představit jako pekáč) musí být buď z pozinkovaného nebo z nerezového
plechu. Vosk totiž při styku se železem mění barvu a tím se částečně
znehodnocuje. Další vlastnosti tavidla jsou volitelné. Z čeho vycházejí?
Začněme konstrukcí. Vnější obal, tedy bedna, by měla být na jednu stranu co
nejlehčí, aby : dobře přenášela, na druhou stranu co nejlépe tepelně izolovaná.
Dno může být doplněno materiálem, který bude mít schopnost teplo akumulovat a
vydávat hoještě určitou dobu po přerušení slunečního svitu. Víko musí být
propustné pro sluneční svit, ale musí držet teplo. V tomto směru se volí buď
sklo (propouští lépe světlo, ale má menší izolační schopnosti) nebo
polykarbonát. Ten má vlastnosti opačné. Do obalu se dává nádoba, ve které se
včelí dílo bude tavit. Její dno může být doplněno různými podpěrami nebo
zarážkami. Záleží na tom, zda se do tavidla vkládají celé rámky i s dílem, nebo
pouze vyřezané souše. Dále může být nádoba upravena tak, že vytavený vosk
postupně odtéká do nádržky nebo za nějakou přepážku. Někdy bývá tavidlo doplněno
zrcadlem, které je polohovatelné a odráží na prosklené víko další energii.
Sluneční tavidlo se může pokládat přímo na zem, nebo může být doplněno
polohovatelným stojanem pro jeho optimální nasměrování vůči slunci. Polohovací
systém může být motorizovaný, tedy automatický.
Já osobně jsem po řadě experimentů dal přednost jednoduchosti. Základ tavidla
-bedna je zhotovena z palubek. Ty jsem dobře spasoval a nalakoval. Víko je
zhotoveno ve formě dřevěného rámečku vyplněného sklem o tloušťce 3 mm. Na
počátku a konci sezóny dávám pod tavidlo zateplovací polystyren. Velikost je
přizpůsobena na 2souše rámkové míry 39 x 24 cm. Nádobu mám zhotovenou z
pozinkovaného plechu tloušťky 0,5 mm. Při slunečném počasí vytavím 6 až 8 souší
za den. Postupuji tak, že ráno vložím první 2 souše a tavidlo nasměruji tak, aby
bylo asi za hodinu co nekolměji ke slunci. Když jsou souše roztaveny, odstraním
odpad a dám nové. Tavidlo pootočím zase „před slunce11. Tak pokračuji až do
večera. Večer po odstranění posledních zbytků opatrně vyliji vosk. Má barvu
panenského díla a při jeho prodeji jsem vždy chválen za jeho kvalitu. Po zimě mi
občas zbudou rámky s cukernými zásobami. I z nich dílo vyřežu a dám do tavidla.
Po roztavení a odstranění odpadu vznikne směs vosku a cukerného roztoku. Vše ne-
chám chladnout tak dlouho, až se na povrchu směsi vytvoří vosková vrstva. V
rozích do ní udělám malé otvory a cukerný roztok vyliji (z hygienických důvodů
ho nedávám včelám). Druhý den ráno mi slunce vosk rozehřeje a ten vyliji. Takto
ze svých 4 až 6 včelstev každý rok získám 7 až 10 kg čistého vosku.
Do slunečního tavidla lze vkládat celé rámky i s dílem. Potom je vhodné
plechovou nádobku doplnit roštem nebo sítkem, na kterém zůstane rámek i odpad.
Tento způsob má výhodu v tom, že odpadne nové drátkování a zároveň s vytavením
vosku dojde k dezinfekci rámku.
P.S.: Jsem rád, že jsem mohl přispět do diskuze, kterou vyvolal příspěvek
přítele Farkavce. V každém případě bych uvítal rozšíření tématu včelího vosku o
problematiku co největšího využití stavebního pudu včel pro tvorbu vosku. Je mi
zcela jasné za jakých podmínek včely staví nové dílo. Ale různé názory panují na
to, kdy, kde a v jakém rozsahu nechat včely stavět. Hlavně mne zajímá rámková
míra 39 x 24 cm.
Z časopisu včelařství od Miloslav Srba, Chomutov