Likvidace starého díla a získání vosku

 Já osobně chovám včely rekreačně, v sezóně mám 5 až 6 včelstev. Likvidaci starého díla a získání vosku jsem vždy řešil pomocí slunečního tavidla. Výhodu vidím v nízkých pořizovacích nákladech, ty provozní jsou nulové. Při dodržení několika zásad je kvalita získaného vosku vynikající. Jedinou nevýhodou, (která je citovaná také v literatuře) je menší výtěžnost vosku v porovnání s vařákem.

Otázkou je konstrukce slunečního tavidla. Diskuze na toto téma může být stejně bouřlivá, jako v problematice konstrukce nástavkových úlů a rámkové míry. Princip slunečního tavidla je velmi jednoduchý. Jedná se o uzavřený prostor, v podstatě nízkou bednu, která je opatřena víkem propouštějícím sluneční svit. V tomto prostoru je plochá nádoba, do které se dají staré souše a zbytky včelího díla. Zhruba od dubna do září je slunce schopné v tomto prostoru vytvořit tak vysokou teplotu, že dojde k roztavení vosku a tím k oddělení pevných částí (hlavně košilek). Potom stačí vosk opatrné slít a pevné části po vychladnutí vyhodit.

Jaké vlastnosti tavidla jsou zásadní? Půdorys slunečního tavidla musí být úměrný rámkové míře a počtu souší, které se budou do tavidla dávat. Plochá nádoba (lze si ji představit jako pekáč) musí být buď z pozinkovaného nebo z nerezového plechu. Vosk totiž při styku se železem mění barvu a tím se částečně znehodnocuje. Další vlastnosti tavidla jsou volitelné. Z čeho vycházejí?

Začněme konstrukcí. Vnější obal, tedy bedna, by měla být na jednu stranu co nejlehčí, aby : dobře přenášela, na druhou stranu co nejlépe tepelně izolovaná. Dno může být doplněno materiálem, který bude mít schopnost teplo akumulovat a vydávat hoještě určitou dobu po přerušení slunečního svitu. Víko musí být propustné pro sluneční svit, ale musí držet teplo. V tomto směru se volí buď sklo (propouští lépe světlo, ale má menší izolační schopnosti) nebo polykarbonát. Ten má vlastnosti opačné. Do obalu se dává nádoba, ve které se včelí dílo bude tavit. Její dno může být doplněno různými podpěrami nebo zarážkami. Záleží na tom, zda se do tavidla vkládají celé rámky i s dílem, nebo pouze vyřezané souše. Dále může být nádoba upravena tak, že vytavený vosk postupně odtéká do nádržky nebo za nějakou přepážku. Někdy bývá tavidlo doplněno zrcadlem, které je polohovatelné a odráží na prosklené víko další energii. Sluneční tavidlo se může pokládat přímo na zem, nebo může být doplněno polohovatelným stojanem pro jeho optimální nasměrování vůči slunci. Polohovací systém může být motorizovaný, tedy automatický.
Já osobně jsem po řadě experimentů dal přednost jednoduchosti. Základ tavidla -bedna je zhotovena z palubek. Ty jsem dobře spasoval a nalakoval. Víko je zhotoveno ve formě dřevěného rámečku vyplněného sklem o tloušťce 3 mm. Na počátku a konci sezóny dávám pod tavidlo zateplovací polystyren. Velikost je přizpůsobena na 2souše rámkové míry 39 x 24 cm. Nádobu mám zhotovenou z pozinkovaného plechu tloušťky 0,5 mm. Při slunečném počasí vytavím 6 až 8 souší za den. Postupuji tak, že ráno vložím první 2 souše a tavidlo nasměruji tak, aby bylo asi za hodinu co nekolměji ke slunci. Když jsou souše roztaveny, odstraním odpad a dám nové. Tavidlo pootočím zase „před slunce11. Tak pokračuji až do večera. Večer po odstranění posledních zbytků opatrně vyliji vosk. Má barvu panenského díla a při jeho prodeji jsem vždy chválen za jeho kvalitu. Po zimě mi občas zbudou rámky s cukernými zásobami. I z nich dílo vyřežu a dám do tavidla. Po roztavení a odstranění odpadu vznikne směs vosku a cukerného roztoku. Vše ne-
chám chladnout tak dlouho, až se na povrchu směsi vytvoří vosková vrstva. V rozích do ní udělám malé otvory a cukerný roztok vyliji (z hygienických důvodů ho nedávám včelám). Druhý den ráno mi slunce vosk rozehřeje a ten vyliji. Takto ze svých 4 až 6 včelstev každý rok získám 7 až 10 kg čistého vosku.

Do slunečního tavidla lze vkládat celé rámky i s dílem. Potom je vhodné plechovou nádobku doplnit roštem nebo sítkem, na kterém zůstane rámek i odpad. Tento způsob má výhodu v tom, že odpadne nové drátkování a zároveň s vytavením vosku dojde k dezinfekci rámku.

P.S.: Jsem rád, že jsem mohl přispět do diskuze, kterou vyvolal příspěvek přítele Farkavce. V každém případě bych uvítal rozšíření tématu včelího vosku o problematiku co největšího využití stavebního pudu včel pro tvorbu vosku. Je mi zcela jasné za jakých podmínek včely staví nové dílo. Ale různé názory panují na to, kdy, kde a v jakém rozsahu nechat včely stavět. Hlavně mne zajímá rámková míra 39 x 24 cm.

Z časopisu včelařství od Miloslav Srba, Chomutov